To už bude rok,
cos mi z vlaku mával.
A teď najednou,
krůček přede mnou,
trochu vázne hlas,
to se někdy stává.
Taky hned co říct,
slova jen,
nic víc.
A ty se ptáš co já,
jak se mám?
No žijem,
jak se dá,
znáš to přece sám.
Táhlo Tě to sem,
další z řádky frází,
ač vzdálen na sta mil,
vlastně jsi tu byl.
Párkrát také psals,
jak ti hrozně scházím.
Brzy však,
jak vím,
smířil ses i s tím.
A ty se ptáš co já
a jak mi mělo být?
Když ten, kdo zůstat má, ráčil odejít.
To člověk nechce spát
a jíst mu nechutná.
Den po dni tisíckrát,
ptá se a co já.
Co o tom co ty víš?
Jak rok zvolna míjí.
Jak se dlouží stín,
svátky bez hostin.
Co ty víš a znáš?
jak se hořkost vpíjí,
do čtyř holých zdí,
když se připozdí.
A ty se ptáš co já?
jak mi mělo být,
když,ten kdo zůstat má
ráčil odejít.
Už to bude rok,
tak Tě tedy vítám,
vidět jsi mně chtěl
a teď zas, abys jel.
Já Tě nezvu dál,
co když někdo spí tam.
Někdo, co já vím,
možná i tvůj syn.
Tak se měj.
A ty se ptáš, co já?
A ty se ptáš, co já?
