Interpret:

Helena Vondráčková

Album:

Helena (nejen) o lásce

To už bude rok, 
cos mi z vlaku mával
A teď najednou, 
krůček přede mnou,
Trochu vázne hlas, 
to se někdy stává,
Taky hned co říct, 
slova, jen nic víc.


A ty se ptáš co já, 
jsem zdráva, jak se mám,
No žijem jak se dá, 
znáš to přece sám.


Táhlo tě to sem, 
další z řádky frází,
Ač vzdálen na sta mil, 
vlastně jsi tu byl,
Párkrát také psals, 
jak ti hrozně scházím,
Brzy však jak vím, 
smířil ses i s tím.


A ty se ptáš co já, 
a jak mi mělo být,
Když ten kdo zůstat má, 
ráčil odejít.
To člověk nechce spát 
a jíst mu nechutná,
Den po dni tisíckrát, 
ptá se a co já.


Co o tom  co ty víš, 
jak rok zvolna míjí,
Jak se dlouží stín, 
svátky bez hostin,
Co ty víš a znáš, 
jak se hořkost vpíjí,
Do čtyř holých zdí, 
když se připozdí.


A ty se ptáš co já, 
jak jen se neusmát,
Je pozdě jak se zdá, 
tenkrát ses měl ptát.
Jak rozumět ti mám, 
jak chápat slova tvá?
Snad taky byl jsi sám 
a ty se ptáš, co já.


Už to bude rok, 
tak tě tedy vítám,
vidět si mně chtěl 
a teď zas, abys jel.
Já tě nezvu dál, 
co když někdo spí tam,
někdo, co já vím, 
možná i tvůj syn.
Tak se měj
A ty se ptáš co já 
A ty se ptáš co já