Interpret:

Petr Hapka

Album:

V penziónu Svět

Jsem doma sám a přesto obklopen
náramnou spoustou podmanivých žen,
smějí se na mne ze všech bílých stěn,
tak hloupě a tak mile.


Jsou noci, kdy bych umřel pro víru,
že jsou tu pro mne a mně na míru,
škoda, že sám je léta z papíru
tu stříhám z dlouhé chvíle.


Chci dát ty dívky tváří ke stěně,
sotva však začnu, spatřím nechtěně
zprávu, jež mi dávno v uších zvoní.


Na rubu snímku drobnou kurzívou,
v rubrice "Různé" jen tři slova jsou,
ohlašují Benefici černých koní.


V rádiu zpívaj zlatí slavíci.
Z okna vidím starce, kráčí ulicí
jak proti proudu řeky hučící
a neslyší ty hity.


V dostihu světa není favorit,
je černým koněm - ale co má být?
I černí koně mohou zvítězit
a to je důležitý.


Když ani děti už mu nepíší,
když přijde chvíle nouze nejvyšší,
je tu místo, které teplem voní.


Po kostkách žuly, nebo v závějích
teď půjde za svou zbylou nadějí,
nabízí ji - Benefice černých koní.


A holka, kterou nikdo neměl rád,
si dala dvěstě fotek udělat,
přečetla třikrát každý inzerát,
co vyšel v Mladém světě.


Jak ale běží týden za týdnem,
ptá se:"kde jsou ti Čtyři v zeleném?"
"Proč mlčí značka Odepíšu všem?"
Ta šance v jedné větě.


Každý z nich jistě dávno napsat chtěl,
pak se však ztratil, zranil, uhořel,
věděl přitom míň, než málo o ní.


Tak jako hejno, které odlétá
ze spárů zimy někam do léta
i ona míří k Benefici černých koní.


A jako Golém, jemuž vzali šém,
je tenhle mladík s divným pohledem.
Maliny světa slévají se v džem
když nikdo neví, kdo jsi.


Tamtoho vedle, toho ale znáš,
má bílý fousy, je to Mikuláš!
Ti, kterým rozdal dárky i svůj plášť
už sotva vzpomenou si.


Jen další vousáč, co je bez peněz,
včera byl někým, ale kým je dnes?
Lidská paměť není paměť sloní.


Uhání proto nocí na saních
a práská bičem, aby ještě stih
všechny známé v Benefici černých koní.


Na tvářích stopy noci probdělé,
z hospod se trousí strážní andělé,
nemůžou lítat, jsou dost při těle
a chodí nešikovně.


Přesto se snaží každé pondělí,
aby si aspoň matně vzpomněli,
kam se jim jejich lidé poděli.
Ach, proč jen nešli rovně.


Anděli strážný, mocný přelude,
nehledej v nebi, tam to nebude.
Mraky vodu a ne slzy roní.


Ta Tvoje voda, ta je bez chuti,
s pozemskou solí nemáš vyhnutí,
musíš dojít k Benefici černých koní.


Já svoje okno radši zacloním,
mám tu ty krásky, snad se vrátím k nim,
anebo půjdu, vedle, zazvoním,
ať poznám, kdo tam bydlí.


Ta co mi přišla právě otevřít
není moc k světu, stejně jak ten byt,
já jí však můžu rumem pohostit
a nabídnout jí židli.


Napohled jsme jak duo komiků,
naštěstí tady máme muziku,
zpívám la-la-la - jenom pro ní.


I špatné písně jsou jak dobrý klih,
lepí nás k sobě a já cítím z nich
skřípat dveře Benefice černých koní.