Interpret:

Martin Maxa

Album:

Best Of

Jsou chvíle, kdy můj hlas
jen zvíří prach,
jako vítr na poušti.
Jen svíčku jsem zhas
a cítím strach,
že mě nejspíš opouští
můj stín, jako přízeň dámy,
co měla tu dnes být.
Tím spíš, ta chvíle připadá mi
černá jako hřích.


Jsou chvíle, kdy se ptám
proč cítím hlad
a můj stůl přetéká.
Proč hlínu v očích mám
a z písku hrad,
kterej vidíš zdaleka.
Můj dům, kde z boží vůle král
už pár let rezavím
a trůn
a z pavučiny šál,
jsem rytíř bezhlavý.


Jsem král, král, král
jen v zastavárně mám svůj bílej hermelín,
přesto mám, mám, mám
v dešti o čem snít.
Z boží vůle král, král, král
a věřte mi i vám bůh stejně nadělí,
prostě mám, mám, mám
jen o pár čísel míň,
jsem rytíř bezhlavý...


Někdy zkrátka bývá noc
tak žíznivá
jako písek na poušti
a jen svízel-zlej host
asi ví proč má
ukazovák na spoušti.
Zlá noc ti náhle ruce sváže,
černá jako hřích.
Pět bran ti otevřou mý stráže, stačí jenom říct...


Jsem král, král, král
jen v zastavárně mám svůj bílej hermelín,
přesto mám, mám, mám
v dešti o čem snít.
Z boží vůle král, král, král
a věřte mi i vám bůh stejně nadělí,
prostě mám, mám, mám
jen o pár čísel míň,
jsem rytíř bezhlavý...