Interpret:

Lenka Filipová

Album:

Zamilovaná (reedice)

Napsala dopis rukou roztřesenou 
Sbohem, víckrát se domů nevrátím 
Už nejsem dívkou, už jsem dávno ženou 
A tak se, věřte, neztratím 
A vaše slzy, ty mě nedoženou 
Mám vlastní život, vlastní pouť 
Ta vede za ozvěnou 
Která mě zbaví těžkých pout 


Časně ráno našla máma 
Bílé psaní do neznáma 
Ze slov čišel chlad, odhodlání 
Někdo jiný snad, cizí dlaní 
Smetl štěstí jako dým 
Co s tím 


Táta svěsil těžkou hlavu 
Jakoby šel na popravu 
Dívku zvábil svět na pozlátko 
Těch pár divných vět - táto, matko 
Smetlo radost jako prach 
Zbyl strach Jen chvíli žila jedním pánem
Který jí říkal: Má nejdražší… 
Když jsem plul Atlantickým oceánem 
Tak pro mě byla voda vším 
Teď však mám radši ostřejší a s ledem 
Chceš-li žít se mnou, musíš pít 
Snad jinak nedovedem Milovat, něžně pijem cit


Časně ráno byla sama 
A šla dále do neznáma 
V ústech trpkou chuť ze zklamání 
V mysli černou suť, nikde stání
Nikde místo ani cíl, kde byl 
Časně ráno, v proudech deště 
Chtěla se s ním setkat ještě 
Dávno odešel bez loučení 
Získal víc, než chtěl, kdo to změní 
Na dně sklenky zůstal stín 
Co s tím 


Prý žila s jedním advokátem 
Střídal ho číšník a pak diplomat 
Po něm šel chlapec, který pod akátem 
Ji snad měl doopravdy rád 
Jednou ji potkal na ulici táta 
Kterému psala, že se vdá 
Těžká je každá ztráta 
Životu urvat, co se dá 


Časně ráno vrátila se 
Zpátky domů s tísní v hlase 
Tiše odemkla do předsíně 
V očích střípky skla, srdce v hlíně 
Jen pár týdnů, jen pár dní je s ní 
Časně ráno s ptačím zpěvem 
Stiskla dlaně před objevem 
Chvilkou sváteční, když se vzbouzí 
Světlo sluneční dívkám v nouzi 
Rozjasní svou září líc, nic víc