Interpret:

Hana Hegerová

Album:

Paběrky

Někdy lásce říkám Gilotino,
místo růží jen psí víno vykvetlo nám, 
to se stává -  já vím.


Přinášíš nám strasti nepřeberné
místo něžné lásky věrné
pouze cit, co postonává - co s tím?


Někdy se snad láska spolčí s ďáblem,
zetlí v listí na zem spadlém,
které na strom nenavrátíš - to víš.


Musíš počkat chvíli, zima přejde,
potom nové listí vzejde,
ten chod světa těžko zvrátíš -  tím spíš.


Čím dál tím víc mě láska sílu dává
a nikdy nepřestává - dál chci pro ni žít.
Čím dál tím víc mě stravuje a pálí
ten oheň neustálý - nechci bez něj být.


Čím dál tím víc mně láska sílu dává
a nikdy nepřestává - dál chci pro ni žít.


I když občas velká, velká láska
shoří dřív než Gauloiska,
někdy zdá se, že jen doutná - nic víc.


Někdy přijde bez písní a tance,
bez veršů a renesance,
žádná něha, žádná loutna - co říct?


Čím dál tím víc mě láska sílu dává
a nikdy nepřestává - dál chci pro ni žít.
Čím dál tím víc mě stravuje a pálí
ten oheň neustálý - nechci bez něj být.


Čím dál tím víc mě láska sílu dává
a nikdy nepřestává - dál chci pro ni žít.


Proto musím zpívat - chce to ze mě,
to, že co je zemí země,
lidé stále milují se - nic víc.


Starší nežli dávné kresby v poušti,
skryté v hustém času houští,
láska byla dřív než písek - co říct?


Čím dál tím víc mi láska sílu dává
a nikdy nepřestává - dál chci pro ni žít.
Čím dál tím víc mě stravuje a pálí
ten oheň neustálý - nechci bez něj být!


Čím dál .......