Interpret:

Vítězslav Vávra

Album:

Citronová holka

Přihodilo se to 
jednou v neděli, 
v Grandu jsme ji 
smutnou sedět viděli, 
kluci měli řeči, 
já je nevnímal, 
ona byla sama 
nikde její král. 


S řádkou trablů 
jsem se tehdy potýkal, 
snad jí o nich nikdo 
nikdy neříkal, 
nebylo mi tehdy 
vůbec do zpěvu, 
náhle jsem byl 
zcela blízko objevu. 


Že chci ji mít, 
já chci ji mít, 
tu smutnou holku 
s citrónovou šálou. 


Pak jsem někam odjel 
na pár dlouhých dní, 
marné však to bylo, 
táhlo mě to k ní, 
hlodala mě 
stále stejná obava, 
jestli tuhle šanci 
právě nevzdávám. 


I když nepatřil mi 
ani její stín, 
nepřiznal bych nikdy, 
že k ní nepatřím, 
čím dál méně 
bývalo mi do zpěvu, 
vrátil jsem se 
k místu svého objevu. 


Chtěl jsem s ní být, 
já chtěl s ní být, 
S tou smutnou holkou 
s citrónovou šálou. 


Hledal jsem ji 
ve všech městských uličkách, 
hledal jsem ji po bytech 
i cestičkách, 
propadla se někam 
jako v pohádce, 
kvůli ní jsem chtěl 
i hory pokácet. 


Až na jednom malém, 
tichém nádraží, 
spatřil jsem, 
jak lokálka ji přiváží, 
teď jsem se moh 
klidně pustit do zpěvu, 
vždyť právě jsem byl 
zcela blízko objevu. 


Že teď ji mám, 
vezu ji k nám, 
tu smutnou holku 
s citrónovou šálou.