Z klokotu devadesátých let se Dan Bárta vynořil jako osobnost, která vnímá a tvoří muziku všemi smysly. Cit, emoce a rozum se v jeho písních vyvažují. A jestli má někdo přirozenou autoritu, pak je to právě zpěvák Dan Bárta, držitel celé letky...
Píseň: Dech
To jemné co prohořívá hrubým to jediné co z mého slova zbývá co pramení a proplétá se hrudí co i tebou hne a dělá že jsi živá Jako dlouhá vlna co tiší klokot splavů se rozlévám a po ramenou stékám a očima se opřu o tvou hlavu za peřejemi prám a pod ním řeka Vypínám se prostěradlo v rukou starých žen svým mizím nosem ven a kolena ti skrčím do kolen Budu tvůj kabát, křeslo, šála, peřina za tvými boky známá krajina se hřát V dojemném darovaném chudým v tom jediném co čas od času zbývá když jedna spí, je, obejmutá druhým nad vodopádem pták a pod ním ti dva
