Interpret:

Martina Trchová

Album:

Teprv se probouzím

Nech letět denní prach teď jsem tady já, 
 křížím jednu z Tvých drah, už nejsem malá. 


 Kopu si tunely a vlastní cesty blátem, 
žiju si pozadu a se svým vlastním státem. 


 Za deště neschovávám před kapkami záda, 
 svět ztrácí kontury a to mám hrozně ráda. 


 Z rozpitejch výjevů si slepím lepší příběh 
 o dešti, o mracích a o podivných lidech. 


 Jaj jaj ja jaj jaiáááá... 


 Za rohem děda taky paraple si chystá, 
 kolik ta hloupá věc zabere místa. 


 Figurky v alobalu jako z čokolády, 
 líbaj se esteticky v duchu serenády. 


 ... 


 Vyběhnu za nimi jen bez deštníku nahá, 
 mou hlavu zchladí jenom z nebe tahle vláha. 


 V kalužích obrazy jak od Moneta plavou, 
 jenom to počasí ví, co mi běží hlavou. 


 ... 


 Nech deště, odhoď svetr, jsem tady já, 
 křížím jednu z Tvých drah a neuvadám. 


 Dívej se, zapomeň, že se taky blýská, 
 chyť si mě, dožeň mě, dokud jsem Ti blízká.