Interpret:

Jaromír Nohavica

Album:

V Lucerně

Vy kdož máte uši k slyšení a oči k dívaní
všichni lidé dobré vůle slyšte moje zpívaní
chci vam vylíčit příběh smutný jako život sám
o tiche bolesti kterou na duši mám 


V měste Olomouci v starobyle metropoli hané
se narodilo dítě samým ďablem znamenané 
neboť rudou skvrnu velikosti lipového listu
mělo na tvaři své jí jsouce nezrozené v Kristu.


jeho ubohá matka jejiž jméno není známo 
jej položila ke zdi kaple na chladiví mramor
aniž řekla komu o tom aniž zmínila se muži ktery její tělo ke své rozkoši jen využil


seděl sem vedle ní ve špinavym bordelu
jenom tiše plakala a držela mě za ruku 
na sobě neměla nic a měla dělat robotu
měla se mile usmívat a prodavat nahotu


dítě nalezeno bylo mrtve druheho dne z rana 
otec rekl ze tak zněla vule všemocneho pana
a soudní lekař suchou řečí policejní čestiny 
napsal že smrt nastala podchlazenim v noci zhruba ve 3 hodiny


ale netoužila po ničem nez po chvili ticha
pritiskla se ke mě začala mi šeptat do ucha 
ze už nemuze dal ze ztrací víru ve vsecko 
vypravěla o tom jak jí zaškrtili decko


oné noci ja v tam těch místech sem byl 
a však jine sem věci dělal zpíval a pil
dvacet metru stranou kaple na lavičce z lahví vína
sem zpíval a tvou bluzu rozepinal


povidala pěkny veci o svym manželi
co po ranu jí probouzí hned pestí do hlavy
a její rodice že po porodu jí hned odhodili
dvacet let jí bylo už jí dochazeli síly


svlíkni si košilku lasko moje 
do rana bíleho daleko je 
do rana bíleho jeste kousek krasne je 
kdyz lidi milujou


ja tam sedel jako cvok a nebyl schopnej slova 
před jejím pohledem už nedalo se vubec nikam schovat
pak si lehla na postel a začla usínat
zeptala se jestli se o ní muzu postarat 


jakej sen se mu zdal na co myslelo k ranu 
když vychladalo jeho tělo v bílem povianu?
zda vidělo tmu zda vidělo hvězdy 
tvaří k obloze a hlavičkou ke zdi 


pak už nevnímala a ja přez ní položil deku
vyšel jsem do noci ven a dusil v sobě kus vzteku
myslel sem na její strach na každou její ranu
jakej sen se jí zdal a na co myslela k ranu 


jiste slyselo muj hlas ktery parkem zněl 
jiste volalo a ja ho neslyšel 
ja ho neslyšel a nešel ta kam jít bylo nutné
od té noci mé písně jsou bez vyjímky smutné


nechal sem jí tam ležet a šel pomalu domu
proc sem jí nevytahl pryč z tech pekelnych drapu 
chtel sem si jenon užit nevedel co bylo nutny
od te doby jsou moje pisne bez vyjimky smutny


cas odnaší naší bolest zvolna nahoru 
a hanacka rovina se tahne k obzoru 
jako prsty se k nebi tyčí olomoucke veže 
a to ja sem byl kdo tam na mramoru ležel
a to ja sem byl ,a to ja sem byl 
a to jasem byl - ja tam byl - ja sem byl -ja tam byl 
kdo tam na mramoru ležel to ja sem byl .....