Interpret:

Jiří Korn

Album:

Zpívat jako déšť

Světla aut v mlze slábla, 
já z dálnice sjel, 
za bleskem, poslem ďábla, 
jenž mě zval do pekel.


Proklel jsem tuhle půlnoc 
a měl všeho už dost,
když náhle před kapotou dům tu stál,
jako by z té mlhy rostl.


Jen jsem proběhl deštěm, 
našel dveřní štít,
podle zvonu nad vchodem,
kaple i márnice mohla to být.


Bude tam pro mne nocleh, 
či mám jít o dům dál?
Tu však oslovil mě čísi hlas 
a ten hlas já znám.


Zde vítá Tě hotel California,
místo příjemné a ten krásný kraj.
Zelený přístav je hotel California,
levné nájemné, v zimě, v létě ráj.


Ta žena s rozžatou lampou, 
ta její pobledlá líc.
Bylo jí dvacetosm, třicet let, 
možná víc.


Tak jsem šel za ní dvorkem, 
stín jejích zad,
jak sálala horkem, 
jak dýchal z ní chlad.


Najednou plno světel,
stůl s jídlem a s vším.
Řekla: "taky snad měl's chuť večeřet
a neměl's právě s kým"?


"Jsi stejný jak jsem Tě znávala 
dávno dřív".
"Nesla jsem zrovna kytky na Tvůj hrob,
ale Ty jsi živ"!


Zde vítá Tě hotel California,
místo příjemné a ten krásný kraj.
Jak zelený přístav je hotel California,
levné nájemné, v zimě, v létě ráj.


Tehdy byl jsem šťasten 
s tou cizí ženou tam
než řekla: "tenhle řetěz na ruku hleď,
pro štěstí Ti dám".


"Jsi se mnou navždy spoután,
ten nesvlékneš už víc"!
A tu mi svitlo - musím pryč,
odtud pryč jen dešti vstříc!


A tak skončil příběh, 
vlastně, tak jsem si to přál.
Avšak od té doby hledám jen
hotel California dál.


Ten dům nikdo nezná,
nevím, možná sen či klam?
Co však řetěz na mém zápěstí, 
kde se vzal, proč ho mám?