Interpret:

Lenka Filipová

Album:

Pocit 258

Jsem zrcadlo na prázdné stěně 
Jsem sběratel všech krásných lidských tváří 
Jsem galaxie v pasti 
Na které nápis HOTEL září 
Kdo byl v tomhle pokojíku 
Ponořil svou tvář do mých hlubin a zůstal v nich 
V zrcadlovém úkrytu 
Tam na druhé straně světla 
Je tu stále ta holka kterou opustili všichni 
Ti které ona opustila tak všem píše pohled 
Číšník jí dal prášky 
A řek': Na nikoho neber vohled! 
Chlápek s kufrem digitálek 
A pak herec co se učí roli 
Revolver k spánku si náhle přiloží 
A já s úsměvem mu říkám: 


Dál dál dál dál 
Dívám se do lidských duší jenom 
Jenom dál dál dál dál 
Dívám se do lidských duší 
V každém zrcadlovém světě 
Žije zrcadlový dvojník bez masky 
A když letmo zahlédne tě 
Řekne: Klidně hraj tu komedii svou dál 


Jsem zrcadlo na prázdné stěně 
Kdysi čiré a krásně naleštěné 
Na hladině mám i pár prasklin 
Jak tu slepnu počtem očí 
Vzpomínám na karbaníka 
Co měl tisíc balíčků karet 
A všechny si je potom nehtem cinknul 
A se zrcadlem o svou duši hrál 


Psali po mně rtěnkou vzkazy 
Zůstali ve mně navždy nevinní a nazí 
Žijou lásku za zrcadlem 
I když na sebe zapomněli 
Tak pojď blíž a skloň svou hlavu 
Nacvič si svůj nový úsměv 
A pak sbohem, ztrať se klidně v davu 
Ať jdeš kam jdeš stejně jsi tu se mnou dál