Interpret:

Lucie Bílá

Album:

Lucie Bílá a Karel Gott - Duety

Tak se zdá, že jsem léta podivně málo žil
 Osudů ve svých písních zajatcem dlouho jsi byl
 Kolikrát jsem já blázen o tobě zpívat směl
 Přece jsem jak malej kluk utýct chtěl
 Když jsem tě dnes uviděl


Chci ti zpívat o lásce, tuším ji stále blíž
 Ty svou krásou a mládím ji ve mně probouzíš
 Pro jednou to, co brání, nechme s Pánem být
 V pokoře přejme si - děj se, co děj
 Prosím tě, mlč, svědomí!


Jen jednou smím se ti, lásko, vzdát
 Stane se jen to, co má se stát
 Než osud nám stihne vzít
 Svůj dar nejdražší
 Jen jednou smím se ti, lásko, vzdát
 Dovol mi teď aspoň na chvíli lhát
 Než osud nám stihne vzít
 Svůj dar nejdražší


A pak stal se ten zázrak, co někdy smí se stát
 A mně náhle se zdálo, že svět byl jen ty a já
 Každý tón tvojí písně v uších teď dál mi zní
 Poslední důkaz své lásky mi dej
 Přichází čas loučení


Jen jednou smím se ti, lásko, vzdát
 Stane se jen to, co má se stát
 Než osud nám stihne vzít
 Svůj dar nejdražší
 Jen jednou smím se ti, lásko, vzdát
 Dovol mi teď aspoň na chvíli lhát
 Než osud nám stihne vzít
 Svůj dar nejdražší


Než osud nám stihne vzít
 Svůj dar nejdražší
 Jen jednou smím se ti, lásko, vzdát
 Dovol mi teď aspoň chvíli lhát
 Než osud nám stihne vzít
 Svůj dar nejdražší