Interpret:

Tomáš Klus

Album:

Cesta do záhu(d)by

Z lidí se stávaj dospělí, protože není dost pochopení
a měním se taky já, tou dobou s ní.
Pod muší křídla se schovává vždycky,
když tuší, že prší na duši.
Z nadzemských výšek mi zamává a srdce buší.


Je kfjetina a jediná, co věří,
že zvěři dá se věřit,
že na trnitým keři dá se spát.


Uprostřed nebe je díra a  právě víra v ni ji otevírá
poslům z cizích světů. Jak střelám kulometu
podléhám ti, podléhám t.
A ty jsi ta láhev nedopitá, skrytá v krytu trilobita.


Na hrotu pera mám větu, 
která zůstane do večera nevyřčena,
jinak ztrácím cenu.
Nechci být autorem frází
Jak voda z prolomených hrází
unášíš mě, unášíš mě


Na tisíc malejch kousků rozložím si svět 
a pak zas poskládám no a ty budeš zpět.
Já budu moudřejší a ty šťastnější, jen mi věř… (2x)