Český rockový zpěvák, skladatel, textař, svými spoluhráči a přáteli už léta mírně ironicky, avšak právem přezdívaný „Legenda“. Se svou první kapelou hrával po parcích Elvise a Semafor, na barrandovském truhlářském učilišti založil skupinu Uragán....
Píseň: Konec básníka
- Interpret:
- Vladimír Mišík
- Album:
- Město z peřin
Sedím, mlčím, koukám z okna, venku je čas podzimní, zvolna ve mně roste touha napsat báseň intimní, a tak se toulám ulicemi, hlavu jako ruletu, inspirace nepřichází, a tak jsem skončil v bufetu. Těch námětů pro mou báseň, hned mě v čelo líbá múza, intimní věc řeší z citu, dělný lid a taky lůza. Tu se Franta buší v prsa, hubu plnou láku, Pepovi jak svedl ženu, jó když byl Pepa v háku, přišla Anča s novinama, zadnici jak matrace, za pivo ji přes ní plácnout, a tak vypadá legrace. Manželky jsou všechny čůzy a politika kravina, přines Lojzo další rundu a zpívat se začíná Kolíne, Kolíne stojíš v pěkné rovině. Kolíne, Kolíne stojíš v pěkné rovině. Veselo je, pivo teče, vystřídá se spousta hostí, když pak v noci zavírali, byl jsem celý rudý zlostí, básníkem už nechci být, básně spláchnu splachovátkem, a hned jak to bude možný, chci se státi bufeťákem. jó bufeťákem a chci se státi bufeťákem
