Interpret:

Judita Čeřovská

Album:

Akropolis Adieu

Vypadáš vážně komicky 
a s tebou žít mám navždycky,
kde je tvůj mužný půvab, styl, 
ač tak se snažíš ze všech  sil,
kdeže ty loňské sněhy  jsou,
já žasnu nad tvou proměnou             
vysoké čelo, hm-hm-hm,  češ 
jak češ, tu progresivní  pleš,
pod křivkou panovačných  úst 
teď vidím druhou bradu růst.




Divím se, když se dozvídám, 
že prý máš jiskru, vtip a šarm ? 
Za dveřmi necháš všechen švih, 
na gauči usneš v pantoflích
a já pak z dlouhé chvíle  snad 
mohu ti plomby počítat,
tys` byl, ach, člověk by se  smál, 
můj ideál, můj ideál.


Kéž by se vrátil onen čas kdy rozechvěl mne pouhý hlas,
hoch jako jedle, samý sval mi lásku věčnou sliboval,
já vím, máš rád své pohodlí však kdybychom se dohodli,
nebyl by každý z nás tak sám a netěšil se bůh ví kam,
tak se mi zdá, že nakonec to není jenom moje věc.


Kdyby snad jiný měl mě rád, říkám ti kdyby, možná, snad...
Byť se mi líbil sebevíc, je proti tobě pouhé nic,
vždyť přes ty velké slabiny jsi ty, můj drahý, jediný. 
Jsi jaký jsi a budeš  dál: 
můj ideál, můj ideál.