Interpret:

Bohuš Matuš

Album:

Bohuš Matuš

Musíš být jenom má, pak už ničí,
nebo já přísahám, že se zničím.
Nebo já zešílím zběsilým úsilím
být ti blíž, mnohem blíž - tam, kde spíš.


Musíš být vzdělaná a ne hloupá,
musíš být nádherná, když se koupáš.
Kůži máš měď a běl, kolikrát já tě měl,
bohužel, jen a jen v představách.


Jen v těch mých představách mučivých,
mám tebe, svůj věčný hřích.
Mám tě na svých kolenou,
z knížek a snů stvořenou, ou, ou.


Mám tě rád nejvyšší možnou měrou.
Mám tě rád, jenže sám nevím, kterou?
Za dva své životy docílím jistoty,
jedné sám zašeptám "Jsi to ty!"


Musíš být jenom má, jak to bývá,
buď ta má vysněná, jenže živá.
Budu tvůj noční host, pak snad svou obraznost
vyměním za jmění dotyků.


Jen v těch mých představách mučivých,
mám tebe, svůj věčný hřích.
Mám tě na svých kolenou,
z knížek a snů stvořenou.