Lež je prý krásná, když uchrání lásku tvou,
pravda prý bolí, tiše zůstává.
V sobě jí nosíš bojácnou a sobeckou,
láska když padá kus z tebe s ní odchází.
Tak konečně vnímej a pak možná uslyšíš
její hlas jak šeptá "zůstaň můj".
Už nemohu dál, nemohu dál takhle žít,
sám sebe ztrácíš, zapomínáš snít.
Malovat obraz, co bolest její utiší,
v pastelových barvách, který získává.
Pak na něj prach sedá, na to už čas nezbývá.
Vím, je ti drahej, tak hádej kdo ti říká,
kdo ti říká
Na moment, na moment,
vzdej a nech unášet se mnou.
Na moment, na moment,
vzdej a nech unášet se mnou.
Na moment, na moment,
vzdej a nech unášet se mnou.
Na moment, na moment,
vzdej a nech unášet se mnou.
Na moment, na moment,
vzdej a nech unášet se mnou.
Na moment, na moment,
vzdej a nech unášet se mnou.
Na moment, na moment,
vzdej a nech unášet se mnou.
