Interpret:

Václav Neckář

Album:

Příběhy,písně a balady (kolekce 12)

Kdo ví, kde odpočívá Nautilus,
kdo ví, kde skončil svoji dlouhou pouť,
kdo ví, kde naposled se potopil
a nikdy víckrát už nevyplul.


Mäelström jej hýčká ve svém náručí
a v něm hlavu plnou zázraků.
Kapitán Nemo, když mi poručí,
já vidím do lidí jak do vraků.


Vidím na tisíc vzácných pokladů,
které jen stěží někdo vyloví,
leží tam v troskách stranou pohledů,
na místech, o kterých se nikdo nedoví.


V hloubkách, kde může plout jen Nautilus,
20 000 mil pod mořem myšlení,
v troskách vašich duší a na dně slz, 
je poklad, který těžko někdo docení.


Na den tak vypůjčit si Nautilus,
stačím je všechny ještě zachránit
a očistit je od chaluh a od medúz 
a od chobotnic a nánosy bahna z nichž odstranit.


A vzíti tu truhlu stříbrem kovanou
a víko klíčkem písní odemknout,
rozdávat lásku uvnitř schovanou až do dna
a potom zas dále plout.


Projít se Atlantidou křížem kráž,
a vyrvat času všechno, všechno, co nám zatajil,
najít staré mapy, bez nichž se nevyznáš,
tam v krajinách svého mozku a na chodbách žil.


A tak jak Nemo řídil Nautilus,
špatné a zlé pohřbít ve vlnách,
namířit příď do kýlu hrůz a nechat mořský proud,
aby je navždy splách.


A vzít z nich jen věci lidem potřebné,
jen soudek s dobrým vínem hloubavým,
jen smích pro malé děti nezbedné,
pro které to vlastně všechno tady vyprávím.


Stačí jen znovu najít Nautilus
a přístav, který opět opustí,
tajuplný ostrov leží v každém z nás
a pan Jules Verne mi to jistojistě odpustí.


On ví, kde odpočívá Nautilus...