Interpret:

Marcel Zmožek

Album:

Sváteční písničky

Kolik už písní jsem zpíval a hrál
o tom že světem už nechci jít sám.
Když svítíš mi lásko,když nevím kam dál
když mívám ten pocit,že nedozpívám.


Tuhletu písničku,co jsem ti dávno už hrál,
když srdce je v tísni,tím víc se pak ptám.
Když krev se v nás pění,co všechno se cení
v tu chvíli jsem v cíli,když lásku jen mám.


Co přenáší hory,a nevyčítá
tak navždy už lásko bud má.


Tak chtěl bych ti navždy už po boku stát,
a hlídat tvý vnady a nevycouvat.
Když plány jsou marný,přes slzy se smát
co přináší život,to den po dni brát.


AŤ nad hněvem mým slunce nezapadá,
vždyť láska je lék,co se neprodává.
Přesto přenáší hory a nevyčítá,
tak navždy už lásko bud má.


Co přenáší hory,a nevyčítá,
tak navždy už lásko bud má.


Tak buď dál mým sluncem,co nezapadá,
jen zašeptej,tu jsem,když se štěstí loudá.
Odpusť mi lásko, mý dny co nedopadaj,
tak jak jsem si vysnil a jak jsem si přál.


Mě stačí jen úsměv,co vždycky mě hřál,
byl v nouzi tak štědrý,jak vánoční král.
Ať nad hněvem mý slunce nezapadá,
vždyť láska je lék ,co se neprodává.


Přesto přenáší hory a nevyčítá
tak navždy už lásko bud má.
Přesto přenáší hory a nevyčítá,
tak navždy už lásko bud má.
Lásko přenášíš hory,a nevyčítáš, 
tak navždy už lásko bud má.