Interpret:

Petra Janů

Album:

Má pouť

Není ti už sedmnáct, 
o tobě v tom věku znám tu ságu prastarou.
Měl jsi hrát part houslový,
ale navzdor tátovi jsi hloupnul s kytarou.
S partou dětí rokenrolu,
hrál jsi před bouřící lucernou.


Není nám už sedmnáct,
s kapelou se protloukáš,
i já v tom musím žít.
Nadšení to původní,
co má sílu povodní,
kde máme vždycky vzít.
Ať jdem vzhůru nebo dolů,
najdem zas tu touhu nádhernou
a jsem ráda, že jsme spolu,
hráli před bouřící Lucernou.


Jsi věčně někde v dálavách,
básník ti texty nedává.
Zvukař má chůzi liknavou,
ty padáš málem únavou,
pojď hrát.


Jsi věčně někde v dálavách,
básník ti texty nedává.
Zvukař má chůzi liknavou,
ty padáš málem únavou,
pojď hrát.


Není nám už sedmnáct,
život máme před sebou
a nejde stát jak sloup.
Jdem za dalším trápením
s nehorázným domněním,
že dojdem dál a hloub.
Oči zítřku nedohlédnou,
máme dál tu touhu nádhernou,
ale i zlý sen, že jednou
budem hrát před prázdnou Lucernou,
ale i zlý sen, že jednou
budem hrát před prázdnou Lucernou