Interpret:

Hana Zagorová

Album:

Breviář lásky-Písně Jiřího Zmožka (2)

Přišels ke mně jak bys mávl křídly,
jiné ruce, oči, jiná řeč. 
S tebou naděje, co předtím řídly,
snad se mi vrátí. 
Znám tě odjakživa, znám tě chvíli,
žiju zeleně jako horská kleč. 
Ale dokážu-li růst a sílit 
nepoznám zatím. 


R:Nešlap, nelámej,
 cosi ve mně teprv klíčit začíná,
 těch, co všechno chtějí hned, je většina.
Ale k čemu je ten věčný spěch? 
Ten, kdo slepě koně bodá do slabin, 
sotva povšimne si prvních jeřabin.
Jeden ve druhém se nejdřív hledáme,
 v srdci výhonky když klíčí, neznámé,
 nešlap, nelámej.


Přišels ke mně jako déšť, co křísí,
vrací poloslepým očím jas. 
Žili pro nikoho, teď jsou čísi,
 patří jen ke tvým. 
Znáš mě odjakživa, znáš mě chvíli, 
proč by hlavní roli měl hrát čas. 
Jednou vznesem´ se jak čápi bílí
 k zeleným větvím.


Nešlap, nelámej,
cosi ve mně teprv klíčit začíná, 
těch, co všechno chtějí hned, je většina.
Ale k čemu je ten věčný spěch? 
Ten kdo slepě koně bodá do slabin,
sotva povšimne si prvních jeřabin.
Jeden ve druhém se nejdřív hledáme,
 v srdci výhonky, když klíčí, neznámé,
nešlap, nelámej.


Ten, kdo slepě koně bodá do slabin,
sotva povšimne si prvních jeřabin.
Jeden ve druhém se nejdřív hledáme,
v srdci výhonky, když klíčí, neznámé, 
nešlap, nelámej.