Interpret:

Jayk3M

Album:

Výlety z reality

Viděl to trochu jinak než děti, s kterýma si hrál
Od malička byl radši sám, dveře si na noc zamykal
Byl zvyklý, že ho budí lomcování kliky
Otec se vrátil nad ránem a ještě má chuť vypít 
Bývá agresivní, chlapec se bojí jít otevřít
Zacpe si uši a schová se do peřin
Přes tenkou zeď slyší padat rány
Ráno ji najde mrtvou, ten zkurvysyn ji zabil


Kluk, 16 let, asi ho neznáte
Ale provází ho nesnáze, co začal nesnášet
Ve zkratce: přimotal se k lidem, co viděli černobíle
A tak se teď s kámošema často chovaj přiopile
Shlížejí se v bílé síle a chtějí něco měnit
Chvíli čistě z hecu, ale pak si řeknou: Že by?
On neví, má pochybnosti, nechce si pitomostí
Posrat celý život, ale to už za něj myslí pěsti
Měl trochu jiný pohled na svět než chlapci z jeho okolí
A zatímco si hráli venku, on byl zavřený v pokoji
Nevynikal v ničem, spíše byl jinde
Byl jako zvíře uzavřený v díře plné příšer
Fotr byl starý gestapák, matka ho denně řezala
Ve škole ho nebrali, měli ho za kus žebráka
Ze školy ho doma přivítali baseballovou pálkou
Není se čemu divit, jeho fotr - denně namol


Nevzdávej se, bojuj dál
Nikdy tě nezlomí, jsi silný
Na svých pažích máš tíhu světa, v očích pláč
Nevzdávej se, musíš jít přes hromy, blesky
Slibuju, že bude líp
Jen musíš začít věřit


Lence je 13 roků, vrací se domů z flétny
Bydlí kousek odtud asi 10 minut pěšky
Skoro v centru města ujela jí tramvaj
Tak to vzala přes park, u kterého je banka
Ochranka střílí do černého auta
Nastartovaný passat a čtyři muži v maskách
Ani ve snu je nenapadne, co by mohli trefit
Lenka padá vedle flétny, na kterou už si nikdy nezahraje


Obět v šestnácti, tak proč je nenávist
Tolik zacyklená, každý hledá pravdu, nemá nic
Před rakví stojí kamarád s pohledem jako kat
Je rozhodnutý pomstít ho, rozhodnutý to dokázat
Odvázat se s nožem v ruce, dokázat že je mužem
Že může bojovat a bude, to je jeho úděl
A tak pokračuje ten cyklus stále v před
Stále v před, další kluk, 16 let
A jak tak stárl měl už toho plné zuby, nasrat
Chtěl se schovat, měl už toho plné zuby, začal chlastat
A nikdy nepochopil to, že alespoň jeho matka
Nedokázala v životě krýt mu jeho záda
A jeho houmies byli jenom feťáci a gandža
Chtěl mít ňákou osobu které by řekl: mám rád 
Jak se vracel domů byl tak naplech, že furt padal
Ve dveřích vytáh nůž, a bodl zkurvysyna na tvář


Nevzdávej se, bojuj dál
Nikdy tě nezlomí, jsi silný
Na svých pažích máš tíhu světa, v očích pláč
Nevzdávej se, musíš jít přes hromy, blesky
Slibuju, že bude líp
Jen musíš začít věřit