Interpret:

Marcel Kříž

Album:

7 písní

Akrobat zlehka kráčí po laně
pod sebou propast výsměchu
přendává holubici lehce z dlaně do dlaně 
a pak jí vypustí do korun ořechů

Jeho žena zatím stojí před terčem
a nože zabodané podél těla 
v noci ho prosí:"Viď, že jednou spolu utečem?
jak holubice bych ráda odletěla

Nad střechy brněnskejch kostelů
a nad střechy všech levnejch hotelů
nad malý náměstí, štěstí i neštěstí a pak dál, dál a dál"

Od malička mezi městy na cestách
nejdříve jako děti s panenkami
teď jako muž a žena, co už dávno znají strach
pak jako starci, co zůstanou sami

Už snad ani jinak žít neumí
jen ve svém něžném prokletí
v tom potlesku, jemuž jenom oni rozumí
při kterém ona věří, že jednou odletí

Nad střechy brněnskejch kostelů
a nad střechy všech levnejch hotelů
nad malý náměstí, štěstí i neštěstí a pak dál, dál a dál

On a ona mezi svými
ve dnech, nocích s kůží na trh
pocity bezmoci, bezmoci a viny
každá je sestra, každý je bratr

Akrobat zlehka kráčí po laně 
pod sebou propast výsměchu
přendává lehce svojí ženu z dlaně do dlaně
a pak jí vypustí do korun ořechů

A nad střechy brněnskejch kostelů
nad střechy všech levnejch hotelů
nad malý náměstí, štěstí i neštěstí
a pak dál, dál a dál