Interpret:

Karel Kryl

Album:

Rakovina

Osmého listopadu šestnáctset dvacet 
u letohrádku Hvězda na Bílé hoře 
zůstal z vojsk Království českého poslední praporec
Moravský praporec Šlikův.
U zdi letohrádku padl do posledního muže. 
Píseň nazvaná Poslední Moravan.


Pod bílou zdí má bláto barvu perleťovou
a zvony odletěly za větrem do Říma
obzor se rdí, můj táto
hanbou šarlatovou
už jsme tu osaměli, z kříže se nesnímá.


Prapory mdlé už pálí ruce vlajkonošů
jen oči pod přilbicí snad ještě doufají
a mlhy zlé se valí do děr od hrabošů
i do ran na orlici, kterou už poutají.


Rudý kohout na obzoru roztahuje spáry
hřeben větru rozčesává pera plamenná
věřili jsme na pokoru u popravčí káry
zlatá doba nenastává, bude kamenná.


Je prý to ctí až na dno zůstat pod prapory
mít duši nestydatou a mozek bez ceny
být králem lstí a snadno vzít si bez pokory
na svatbu se zubatou železné prsteny.


Není to med, zas píti číši vrchovatou
a věřit na proroky v chorálu polnice
sto černých let nám svítí hvězdou jedovatou
na erbu pro otroky, pro naše dědice.


Rudý kohout na obzoru roztahuje spáry
hřeben větru rozčesává pera plamenná
věřili jsme na pokoru u popravčí káry
zlatá doba nenastává, bude kamenná.
bude kamenná, bude kamenná ....