Interpret:

Waldemar Matuška

Album:

Co neodnesl čas

1. Jedu takhle večer stezkou dát stádu k řece pít,
   v tom potkám holku hezkou, že jsem až z koně slít.
   Má kytku žlutejch květů, anad růží, co já vím.
   Znám plno hezkejch ženskejch k světu, ale tahle hraje prim.

R: Kdo si kazíš smysl pro krásu, ať s tou a nebou s tou,
   dej si říct, že kromě Texasu, tyhle růže nerostou.
   Ať máš kolťák nizko u pasu, ať jsi třeba zloděj stád,
   svoji žlutou růži z Texasu budeš mít pořád rád.

2. Řekla, že tu žije v ranči jen sama s tátou svým
   a hrozně ráda tančí, teď zrovna nemá s kým.
   Tak já se klidně nabíd, že půjdu s ní a rád
   a že se dám i zabít, když si to bude přát.

R:

3. Hned si se mnou dala rande a přišla přesně v půl
   a dole teklo Rio Grande a po něm měsíc plul.
   Když si to v hlavě srovnám, co víc jsem si moh přát,
   ona byla milá, štíhlá, rovná, zkrátka akorát.

R:

4. Od těh dob svý stádo koní sem vodím k řece pít
   a žiju jenom pro ní a chtěl bych si jí vzít.
   Když večer banjo ladím a zpívám si tu svou,
   tak pořád v duchu hladím, tu růži voňavou.

R: