Interpret:

Petr Rezek

Album:

Kdysi Dávno Chtěl Jsem Lítat

Mlčíš jen a spíš,
něco je teď v nás,
jak ten déšť tam venku za oknem
co právě neslyšíš...


Čekám s únavou
všech svých návratů,
zpátky zase k cestám
jež nekonečné jsou...


Vím, že marně sním,
příběh končí,
jsme si blíž i dál, já vím...
Když my nemůžem žít spolu
a nemůžem žít zvlášť...
Srdce touží, rozum nedá
tu svou daň si brát...


Nocí vzdálená,
něžná jako dřív
v srdci mém tu bydlíš
a v tom svém jsi ztracená...


Buď tu lásko dál,
chci vidět tvoji tvář
i když rozum tiše říká
co jsem promeškal
když zůstávám...






	Vím, že marně sním,
	kam se z lásky zítra dáš?
	Když mi nemùžem být
         spolu
	a nemůžem být zvlášť...
	Srdce touží, rozum nedá
	tu svou daň si brát...


	Už je ráno zas
	a usnout neumím,
	mám hlavu bolavou a srdce 
         víc
	za oba dva z nás...


	Co si máme říct
	slova nezmění
	když porota a soudci 
         řeknou:
	„Teď ji nechej jít!“


	A v srdci svém
	věřím dál, že jsi má
	i když se teď spolu 
         rozejdem
	po různých cestách,
	i když soudce „rozum“
	právo veta má...


	Je čas ji nechat jít -
	ty mi nesmíš odejít...
	Je čas ji nechat jít-
	ty mi nesmíš odejít...
	Je čas ji nechat jít-
	ty mi nesmíš odejít!
	Srdce vydrž když rozum 
         nedá...
	Já s ním chci se prát....!