Vlastním jménem Mirek Konečný se narodil 29. května 1990. Pod přezdívkou Jayk3M se věnuje hudbě již druhým rokem a za tu dobu přišel s vlastním neotřelým stylem, který sám pojmenoval Emo rap. V roce 2007 vydal sve první album, které se jmenuje...

Píseň: Vítr v zádech ft. Daark

Interpret:
Jayk3M
Album:
6. Nesmysl EP
Vždycky pán situace, vítr v zádech, vítr v kapse,
vlastní pohled na svět, život, který brzy zhasne.
Jak se to mohlo stát, a proč odešel navždy spát?
Nedíval se, když se dívat měl, nestihl přednost v jízdě dát.
Kamarád, známý, 
skončil na dva roky v báni,
a na jeho poslední přání asi zbytečné se ptát.
Pláč pozůstalých pálí dál,
třepeš se na celém těle, 
na dva roky v cele,
když si zabil mého učitele.


Na vozovce širou celou,
s dětmi jeli z koupaliště,
v nepřehledné křižovatce,
dodávka ve vyhlídce, tak to riskneš,
takovýhle situace, je vás přece sta tisíce,
ale omyl, kolize, šok,
dusí tě kouř, nic není vidět,
motorka na tři kusy,
týpka křísí v sanitce,
vypadá to bledě, asi se mu zastavil tep.
Na místě policie, poprask, auta, novináři,
začínáš se proklínat, vždyť ty si toho chlapa zabil.


Sen, co se mi snad jenom zdá, to nejsem já,
noční můra, poslední kapka svědomí ti ukápla,
padáš na záda, vezme ji do moře lhostejnost, 
potom tě obklopí prázdno, na dno si sám můžeš sáhnout.
Tak snadno...


Příběh číslo 2, místo je nepodstatné,
všecko je nepodstatné, že v hlavě máš jenom fet.
V puse jako v peci, 
ty a tvoji spolujezdci,
do písmene spolujezdci,
hádej pro co spolu jeli.
Chtěli si jen užít, nevěděli,
jak to všechno dopade a jak dobře se měli. 
Celý život s jim změnil, to zjistili až pak,
co projeli červenou ve stejnou chvíli jako vlak.


Nemůžu jinak, chci ti pomoct, ale nevim jak,
bude to rok, co se uzavíráš ve výčitkách.
Byl krásný letní večer, já sem šel klidně spát,
zatímco vrtulník doletěl marně a naděje zmizela.
Teď je na tobě vidět strach; nejíš, nespíš, čekáš na soud,
i kdybys ho vyhrál, tak nemůžeš zapomenout.
Já v tom budu vždycky s tebou,
ať se stane cokoliv, 
ale kdo žije s tim pocitem, ztratí čas svý svobody.


Sen, co se mi snad jenom zdá, to nejsem já,
noční můra, poslední kapka svědomí ti ukápla,
padáš na záda, vezme ji od moře lhostejnost, 
potom tě obklopí prázdno, na dno si sám můžeš sáhnout.
Tak snadno...


Zase si nemoh spát, ten stres tě pořád tlačí,
zítra máš líčení, pomyšlení na to snad stačí.
Bude tam jeho rodina, bude tě protínat chladnýma očima za ten čin,
a já se bojim dál, že to nezlomí čas, zůstane to navěky.
Jak ti mam poradit, co ti mam říct, 
jak tě mam rozesmát a na co se těšit.
Bojim se, že pudeš do basy 
a to asi znamená zlo pro nás všechny.
Stačil jen okamžik, co obrátil nám celej svět,
plány a ideály a co teď bude dál musíme unést na bedrech.


Většinu věcí, co si posral může spravit omluva, 
a když dotyčný nemá zájem, posunout se o dům dál.
Říkal jsem, že bys nikdy neměl litovat toho, co se stane,
zatím si stojím do teď, ale je v tom malý háček;
když dotyčný nedýchá, není komu omlouvat se,
rodina tě nenávidí, cítíš, že je všechno špatně.
Notář mluví o závěti, tělo okusují červy, 
měj to prosím na paměti, před tím než ti rupnou nervy.


Řidička vozidla Honda předjížděla před sebou jedoucí vozidlo a v protisměru se čelně střetla s motocyklistou. Silnice je v tomto úseku úzká a nepřehledná, svou roli mohlo sehrát i zapadající ostré Slunce. Ve vysoké rychlosti se dalo čelnímu střetu dalo jen těžko zabránit. Při pohledu na vrak vozidla je na první pohled jasné, že tři a čtyřicetiletý motorkář neměl šanci střet přežít.