Interpret:

Václav Neckář

Album:

Světská sláva – polní tráva

Přepadnul jsem zrána voboru
se svým nožem kapesním,
z kraje jsem se dostal do sporu
s vrchním panem nadlesním.


Že prej tím svým rycím náčiním
v jehličnatým porostu
nedozírný škody učiním,
což poznám, až dorostu.


Že prej jsem škodná,
tak buď tak hodná
a další sloce svojí víru dej.


Pravda, měl jsem totiž v úmyslu
tomu ránu do věna
vrejt do kůry spoustu nesmyslů
a tvý jméno zejména.


Vyrovnaný řady modřínů,
potok, mech a jeleni
byli svědky mýho zločinu,
ať už nikdo nezmění.


Že prej jsem škodná,
tak buď tak hodná
a další sloce svojí víru dej.


Nadlesní strh flintu z ramene,
že trest hnedka vykoná,
a že srdce svý měl z kamene,
za hrou spadla vopona.


Voborou se nesla vozvěna,
vracela se vod skály,
kvůli tvýmu jménu zejména
lesem rány houkaly.


Že prej jsem škodná,
tak buď tak hodná
a další sloce svojí víru dej.


A utíkal jsem kvapem přímo sem,
zničenej tím bezprávím,
nadlesnímu plách jsem před nosem,
přesně, jak ti vyprávím.


Teď tu stojím málem bez dechu
konečně však z dostřelu.
Tak poskytni štvanci útěchu,
dopřej mu pár pocelů.


Že prej jsem škodná,
tak buď tak hodná
a všem mým slokám svojí víru dej.