Interpret:

Lucie Bílá

Album:

Recitál

Stmívá, nějak náhle se stmívá,
marně vzpomínky skrývám stěnou zapomnění.
Stejně přijdou a nic je v pravdu nepromění 
jsme si dál tak vzdálení.


Zvláštní pocit prázdnoty vzrůstá, 
i když vím ,že jsi tu zůstal.
Jsem zas opuštěná.
Něco říkáš a vůbec nic to neznamená,
co nám zbývá, půjdem spát.


Tvé rty líbám, tvou dlaň mám,
a půlnoc tmou nás chrání.
Pak se vzbudím,všechno zas jen studí, 
zas byl tu sen jen přání.


Svítá slunce málem už pálí ,
snad i tobě se zdáli ty sny které já mám .
Každý z nás dvou se tajně vrátil ke vzpomínkám.
Každý z nás dvou zvlášť a sám.


Býval mráz,
mrak slunce zas. 
A stejně tvá ruka hřál.
Co z lásky zbývá,
mě se dál zdá živá.
Mě ještě zdá se stálá.


Vstávej ,o té lásce mi říkej
a já přijmu to z díkem,
všechno vrátí se k nám.
Zas mě líbej ať na vzpomínky zapomínám 
jen těch krásných víc ať mám.