Interpret:

Hana Zagorová

Album:

Malovaný večírek

Znám Tvoje kroky, znám Tvůj těžký plášť,
ode dne ke dni se v něm potloukáš,
na tramvaj z metra věčně přesedáš
a stejně nejdeš k cíli.


Jsi jako slunce které naklání
bolavou hlavu někam do strání.
I Ty jsi došel na práh poznání,
že ubývá Ti síly.


Přesto je psáno, že snad na horách,
v úvozech polí nebo v pustinách,
v úvozech polí nebo v pustinách
poslední šance zbývá.


Možná, že v lesích,  možná v předměstí
je k mání živá voda z pověstí,
je k mání živá voda z pověstí,
zázračná aqua-viva.


Už dávno nemáš kuráž na lásku
tu znáš jen z pohyblivých obrázků,
jen jako odlesk, jako ukázku,
jak pohled na břeh z lodě.


Červeň Tvých tváří - ta je umělá,
když hasne neon budou do běla
a přesto nejsi v koncích docela,
věř snům o živé vodě.


Je přece je psáno, že snad na horách,
v úvozech polí nebo v pustinách,
v úvozech polí nebo v pustinách
poslední šance zbývá.


Možná, že v lesích, možná v předměstích
je k mání živá voda z pověstí,
je k mání živá voda z pověstí,
zázračná aqua-viva.


Já tomu věřím, věřím v náhodu
a proto zítra už tu nebudu,
s miskami dlaní půjdu pro vodu,
tou smyji nejen špínu.


Podlehnu ráda náhlé závrati.
Ať půjdu kam chci, už se neztratím.
Možná mě najdeš ve tmě za tratí
a nebo v jiném stínu.


Snad ale budu v slunci na horách,
v úvozech polí nebo v pustinách,
v úvozech polí nebo v pustinách,
odkud nám šance kývá.


Pojď se mnou k lesům nebo k předměstím,
tam všude prýští voda z pověstí,
tam všude prýští voda z pověstí,
zázračná aqua-viva.