Interpret:

Václav Neckář

Album:

Atlantida '99

Den jako složený z barevných pohlednic,
prohlížel si svůj obraz na hladině.
A z jeho rozšířených a překvapených zřítelnic
četlo moře prastarý zápis o nevině.


Den sebe slunnější,
hladina moře modřejší
je v televizi krásnější


Všechny neznámé a nové pevniny
vynoří se na moři beze svědků.
V hlubinách nedohledných vzplanuly nové lekníny,
zvedly hladinu ke slunci jak malinkou cetku.


Oheň sebe jasnější,
hlubina neproniknutelnější,
je v televizi krásnější.


V žáru magmatu,
ve vodním gejzíru,
vrátila se ztracená Atlantida.


Jako by zbytky sloupů
byly svědomím vesmíru.
Jenomže v knihách se toho moc napovídá..


V písku ztracená, s rozmáčeným víkem,
chaluhami zdobená truhla se zákoníkem.
Čeká tu staletí mezi lasturami.
Až jednou dojde ti,že jsme tu sami.
Že jsme tu samotni s nádherou nekonečnou
a věčně ochotni vyskočit před konečnou.
Stále v náladě věci komplikovat.
A, jen díky nám teď začínat znova.


V truhle je uložená,
na svitkách zažloutlých,
moudrost učení minulé lidské bídy.
Kdo přečte poselství na listech zetlelých
stane se vládcem Atlantidy.


Zhmotňování myšlenek a přání.
Magie dorozumívání.
Nádherný neznámý kov.
Telepatie totálního snění.
Neskutečné kouzlo zapomění
všech znovu nalezených slov.