Interpret:

Václav Neckář

Album:

Atlantida '99

Už je to hodně dávno
co vyhnali nás z ráje
s plamenným mečem za vrata:
Jděte a zrajte pláňata..
A tak tu tedy zrajem
říkáme od té doby
my dozrajeme časem
skryjeme rány jizvami
vždyť nejhorší je za námi
kdo ale přitom ptá se..
Jak dlouho budem říkat kdyby
a potom dělat stejné chyby
jak předtím nejmín tisíckrát
Jak dlouho budem kalit vodu
jak rybám tak i svému rodu
jak dlouho ještě budem zrát
Míváme občas dojem
že už se sotva leknem
že máme jistou zkušenost
a dobře víme kdy říct dost
tak kdy to tedy řeknem
Jak dlouho budem shánět zbraně 
a maskovací sítě na ně
vždyť hloupost nelze maskovat
jak dlouho budou vojska v sedle
než pochopíme jak jsou vedle
jak dlouho ještě budem zrát 
Jsme plody jedné země
jen jediného stromu
kdy asi všichni poznáme
že jiný strom tu nemáme
kdy dozrajeme k tomu 
Je psáno v jedné moudré báji
že všichni už jsme dávno v ráji
proč toužit někam do nebe
my budem zrát jak v lánech zlato
až jednou ráno přijdem na to
jak vyzrát sami na sebe
jak vyzrát sami na sebe