Interpret:

Tomáš Kočko

Album:

Godula

Máš strach jestli zas pokřivený čas bude mávat opratí,
tak kreslíš čáry do popela hledáš dobu která už se nevrátí.
Víš nech ryzí mech ležíš na zádech po obloze stoupá vůz,
je noc nebo den a ty nevíš jestli Svaroh nebo Sirius je král.


Snad věk hledáš lék piješ pelyněk za vílou se ohlížíš,
a vidíš jen ty hřbety koní které už ti nezavoní víš to, víš.
Jak budoucnost je vratká za to minulost tě dožene a dohání,
je jistotou že co se stalo odestát se nemůže a pokání je zmar.


Stejně tě pohltí tma
temná a nenasytná 
a ty se dotýkáš dna a hloub a blíž.
Chutnáš ho silně a dlouze pomocí zel i kouzel,
běsy odháníš,
rukou jímáš kříž.