Interpret:

Jan Nedvěd

Album:

Bible pro Lucii

1. Píšu ti, lásko má, co mohu víc,
 mých kupletů nebylo moc,
tak na dva tři nářky a na krapet štěstí
a tichou, splynulou, nemravnou noc. 
Ale teď, lásko, věřím, že už opravdu jsi
a že jsem objevil můj třetí pól,
jako by šachisté na těch svých čtverečkách
dali si do branky koníkem gól.
Jako by měsíc se ztratil a z vody vyhoupne se kýl
a jak by Titanic topil se zas,
miluju, lásko, tak miluju tebe,
že jsem ztratil už pojem a čas.


2. A tak ti píšu, že umírám a nevím co dál,
láska svatá je, anebo hrob,
nikdo nevěří, netuší, a neví co dál,
bílé ohrady mámivých slov.
Šlápoty tvé jsou jako kamínky not
z nichž pan Rimbaude nám po verších psal,
že tam, kde svítá v uličkách po ránu radost, 
že se k večeru ozývá žal.
Ztratil jsem bolest a zranil se tak,
jako v mešitách křičí můj hlas,
miluju, lásko, já miluju tebe,
že jsem ztratil už pojem a čas.


3. Vše kolem plyne tak, jak plynout chce dál,
válka v Iráku, tak jsem se bál,
lidé tak už jsou bez Boha, že nevědí kam,
děcek zástup si u tanků hrál.
Ne, já nechci bojovat, milovat chci,
v tobě tělo své po kořen mít,
když člověk ví, co už mohlo by být,
tak tolik chce, tolik chce žít.
A když pochopí, ví, že není co chtít,
těmhle hranicím prošel už pas,
miluju lásko, já miluju tak,
že jsem ztratil už pojem a čas,
miluju lásko, já miluju tak,
že jsem ztratil už pojem a čas.


1. Píšu ti, lásko má, co mohu víc,
 mých kupletů nebylo moc,
tak na dva tři nářky a na krapet štěstí
a tichou, splynulou, nemravnou noc...