Interpret:

František Kasl

Album:

Co se má

Je to snad vůbec možný, smrtka na nás sáhla,
v třicíti to tedy přišla včas,
těch mejdanů co s naší partou táhla
a špatným pitím kůži dřela z nás.
Pili jsme na život a život zatím běžel,
kolem nás a jen tak rukou kýv,
a Jidáš řval ze Staroměstský věže,
kterej z vás sem za mnou přijde dřív.

Polibky prvních lásek 
ještě pálí ve tvých vzpomínkách,
můžeš si myslet, že se vrátí zpět,
těch tvejch nádhernejch krásnejch 15 let.
Že se dá přeplavat zpátky na druhý břeh,
je to jen iluze, kterou se hojit smíš,
vždyť dvakrát, dvakrát do stejné řeky nevstoupíš.

Už ani nevíme, jestli máme se zač stydět,
jen tak, když se zpátky ohlédnem,
a to že až dnes začínáme vidět,
jestli je naše chyba nebo ne.
Čím to, že oči otevře ti až pár facek, 
jimiž ti tvůj přítel vyjde vstříc
a a že jen ti, co drží v ruce klacek,
dokážou nám občas pravdu říct.

Blýskavé střípky vzletů, 
střípky lásek, letmých pohledů, 
chvilky blouznění a chvilky závratí,
něco navždycky a něco prozatím.
Pod prsty uniká, na čem ti záleží,
čas nelze zastavit a vrátit, to už vím,
že dvakrát, dvakrát, do stejné řeky nevstoupíš.

Cesty jsme hledali a přece zadní vrátka
mnozí z nás si stihli otevřít,
jak šampus z láhve, na níž není zátka,
jsme vybublali, ve snaze víc žít.
A teď se divíme, když smrtka na nás sahá,
ta holka je ovšem príma kost,
je sexy jak má být a krásně nahá,
nahá je dá se říct víc než dost.

Jen jednou dostat šanci, to sis říkal,vždyť to nespěchá,
pak se zhrozíš, že léta plynula,
že snad nepřišla a že tě minula,
nebos ji minul ty a čekáš, že přijde zas
a jedno víš, že bude poslední,
že dvakrát, dvakrát do stejné řeky nevstoupíš.