Interpret:

František Kasl

Album:

Co se má

Jenom mi neříkej,
že kněžna Libuše nebyla chytrá ženská,
moc dobře věděla, co my víme až dneska,
jen se to říci styděla, jaké to měla vidění,
že pěší zónu viděla a divné vlaky v podzemí.

Věděla mnohem víc
 než nám dnes říkají Staré pověstí české,
a že to tajila nebylo od ní vůbec hezké,
anebo možná zjistila, že se vždy všechno neříká,
taky o slávě mluvila, která se nebes dotýká.

Viděla ulice,
po kterých chodí denně stotisíce lidí,
někdy se potkají a jindy z cesty klidí,
možná i slzy tekly jí, jak lidé chodí sem a tam,
že dávno v tlupách nežijí, že na lov chodí každej sám.

Šest černých datumů
a sedmý červený v barevných kalendářích,
a tupou beznaděj si četla v našich tvářích,
jak za hodinou hodina v děsném trysku odletí,
a ještě párkrát do kina a je tu konec století.

Století zázraků,
ve kterém zkrotili jsme neposedný atom,
a jenom někteří se ptali „co je na tom“
co z toho, že jsme horlivě točili kola dějin vpřed,
když dneska zase při pívě vzpomínáme na ten starej svět.

Jenom mi neříkej,
že kněžna Libuše nebyla chytrá ženská,
moc dobře věděla, co my víme až dneska,
chápala, že je nesmysl dělit se o to se všemi,
sami víte, Přemysl měl tenkrát jiné problémy.