Interpret:

Jiří Březík

Album:

Mé první

Na konto náhlých, krutých ztrát


ještě připíšem a několikrát


chyby, za které i nevinný


nese úděl svůj


a trest


Prý: jen se staň, co má se stát!


Zač se skryjem, až příště nám budou brát?


Zatím víme jen,


že do pekla z ráje nikdo netouží






K tobě jsem vcházel nastokrát


Prvně se pokoušel své rozumy psát


a tvůj klidný proud to všechno snášel


k mořím


někam níž


A nikdo z nás tehdy nechápal,


že jednou zabouříš


a co pak bude dál


že prosby z našich úst


ty vlastně neslyšíš






A teď v místech, kde včera


asfalt býval,


dneska je znovu jíl


Co jeden pouhý týden skrýval,


to jediný déšť dopustil:


I kdyby vítr vál a sílil tisíce dní,


už nikdy nebudem, kým jsme byli


před povodní






Co na tom, že nám plá


zlaté slunce nad hlavou?


Jak jsi mohla jen být tak zlá


řeko Moravo?


Nad zemí vládne šedý stín -


Je to přízrak našich hříchů a vin


Přesto zdá se příliš hloupé věřit,


že osud přišel k nám


A těch malý křížků na březích


A ten tichý pláč,


kde ještě včera zněl smích


Tvá síla stoletá je příčinou,


že jsem zase sám


A v místech, kde stál dům,


chybí stůl i lože


Kdo ví, zda tu vůbec byl?


Já šeptám ve tmě tmoucí:


Bože můj, proč jsi mě opustil?!


I kdyby slunce žár teď pálil tisíce dní


už nikdy nebudem znát,


co jsme znali před povodní






Proč nám jen oplácíš svojí záplavou?


Kdo ti ublížil?


Zač se mstíš, moje Moravo?


A pak, že lidskou vůli


na světě nic nezlomí!


Byla jsi silnější než zášť


a špatné svědomí


Kolik dobrých řek i zlých


naším tělem protéká


když to člověk nečeká?


Nikdy nikdo nečeká víc...






Už nikdy nebudem


kým jsme byli před povodní


Co na tom,


že nám plá zlaté slunce nad hlavou?


Jak jsi mohla jen


být tak zlá?