Interpret:

Jiří Březík

Album:

Mé první

Vůbec mě neznáš, dívko v okně čtoucí


jsem jenom obyčejný kolemjdoucí


Přesto váhám udělat krok,


jenž by určil nový směr






Nejspíš


jen po mně v konci stránky


okem blýskneš


pak nás rej písmen znovu oddělí


než přijde závěr


a rozuzlení






A rozhodně to není fér


Vždyť já už znám tvé jméno Kamila


co krásně chutná po heřmánku


Já k tobě svoji touhu vysílám


a ty čteš dvěstěšestou stránku






Teď jistě přijde chvíle nemilá,


kdy knížku zavřeš, z okna zmizíš


A já jsem pouhý člověk cizí


co od tvých dveří musí jít






To právě jen tvé jméno objímá mě


Jak rád bych nabídnul


tvým pažím rámě


cestou rájem


vymyšleným v knížce,


kterou v dlaních máš






Nejspíš


jsem asi sedmý, osmý na pořadí


Tvé rty už dávno jiný úsměv svádí


ke všem hříchům


A v zamyšlení


ty na ten úsměv vzpomínáš






Já sice znám už jméno Kamila


co krásně chutná po heřmánku


Dál marně svoji touhu vysílám,


zatímco propadla jsi spánku






Vzkažte mé prokletí všem Sibylám!


Proč prohru mou navěky věští?


Opilý potácím se v dešti,


jenž před tvým domem padá níž


Jsem kámen, který řeka omílá






A mojí lásce hrany zruší


Co bude dál, už dávno tuším -


Ty další stránku otáčíš