Z klokotu devadesátých let se Dan Bárta vynořil jako osobnost, která vnímá a tvoří muziku všemi smysly. Cit, emoce a rozum se v jeho písních vyvažují. A jestli má někdo přirozenou autoritu, pak je to právě zpěvák Dan Bárta, držitel celé letky...
Píseň: Naokoland
Inundují jdou rony půdou hrany ryjí rám krajinný hrom roztlouká vodou Při vodě té jdou ženy hlínou přioděné ven voly výhní ke studním vedou v boudách se vstává rozjímá nad jedinou syn rodu pěknou, naštěstí, dcerou Ta vyrazí s indele túrou k žaluziím z kůže kozí jdou návštěvní dny jsou ve špíně, že spává, všem se zdá i litují, že tam tenebrouk jen noc dává dobrou květy si zívnou I s kamerou sem s paní línou branibořík bloud od novin pán s princeznou mladou zaletují. Nádoby s prázdnou tekutinou k nim kolují tmou, sváteční středou v kantýně si dávávaj dvakrát nášup libový v zlých svědomí svých výčitkách teď tonou Dívá, skanzen se dívá, smím se mít? Smát se? Já? Nebylo by lépe nepřemýšlet dám-li se limitovat tím co vnímám budu-li lítostivý jako jindy? zda se málo v nic nerozmělní vyřeší věřící? anebo věrní? Eh, che jsem naivní nechám ruku mávnout v ironiích zním mravokárnou, no, no, no, strunou Tak: tu dceru vidím dům i lidi hlídá i poradí strom s parukou zná - roztávám i já dar - bonbón - dám i já dar - drobné - dám i jí dar drobný dám - a rád
