Interpret:

Václav Neckář

Album:

Motejl Modrejl (Kolekce 4)

Devětadevadesátkrát řek' jsem Ti, že mám Tě rád
a řeknu Ti to ještě po stý a pak vodejdu.
I když vím, že to, co Tys mi mohla dát,
nikdy víc na celým světě nenajdu.


Ten přísnej klid a krásnej byt a správnej dům,
peněz dost a z nouze cnost už nenajdu.
Jenže nevejde se Ti tam ani kousek mejch snů,
tak řeknu Ti ještě po stý a vodejdu.


Mám pláče dost, přijde jiný host, opět loučení,
do Tvýho života zkrátka už se nevejdu.
Jó, když vodejdu, tak na světě nic se nezmění,
tak řeknu Ti ještě po stý a vodejdu.


Skončí tohle blues, pohřební vůz, jako jinej den
noviny vyjdou, žádný zvláštní vydání.
A popelář cinkne popelnicí vo chodník
a vláda si bude vědomá svýho poslání.


A lidi půjdou do práce jako každej den,
ulice proudy aut se rychle zaplní
a děti půjdou do školy, ještě v očích sen,
vždyť ty děti přece nikdo z ničeho neviní.


Devětadevadesákrát řek' jsem Ti, že mám Tě rád
a řeknu Ti to ještě po stý a pak vodejdu.
I když vím, že to, co Tys mi mohla dát,
nikdy víc na celým světě nenajdu.