Interpret:

Václav Neckář

Album:

Motejl Modrejl (Kolekce 4)

Suzanne místo má, 
je skryté blízko břehu.
Sedí tam a proudy zná 
a Ty závidíš tu něhu.


I když víš, že pouze blázen 
má dost sil nést vločku sněhu.
A když svírá vítr v dlaních, 
tak chce dát nebi duhu.


A Ty neumíš to říci, 
jak se její lásky zříci.
Víc už nemáš a jsi prázdný, 
ona říká: "chyť mi mlhu -
z jejích vláken spleť tu touhu".


A Ty náhle staneš v běhu,
poznáš svět je ve vás dvou
a Ty náhle věříš světu, 
dokud dál Tvé tělo plní myslí svou.


Pan Ježíš byl jen lodník,
mořem šel měl suchou nohu.
Pak se dlouho na svět díval 
ze své věže v divném slohu.


A sám poznal se smutkem -
utopeným nepomohu.
Řekl: " lidé budou mořem plout" 
a myslel tím jen slzy.


A on sám to poznal brzy - 
nechal nám jen pár slov ryzích.
Neolidstvím lidství zničen
On zved´ nás přesto všechny kousek výš.


A Ty náhle staneš v běhu, 
poznáš svět je ve vás dvou
a Ty náhle věříš sobě 
dokud On Tvé tělo plní myslí svou.


Teď Suzanne dá Ti dlaň 
ve své skrýši blízko břehu,
právě obléká ji řeka 
ve svou nekonečnou něhu.


A jak slunce stéká s nebe, 
tisíc velkých kapek medu.
Jimi zlátne celý kraj 
a lodě plují do přístavů.


Vidím spoustu lidí tančit, 
vidím zlaté děti ráno,
jak nám chrání naši lásku, 
jak ji chrání jednou provždy,
oh Suzanne v Tvých očích.


A Ty náhle staneš v běhu, 
poznáš svět je ve vás dvou
a Ty náhle věříš v lásku, 
dokud ta Tvé tělo plní myslí svou.