Interpret:

Leoš Mareš

Album:

Minuty se vlečou

Stala se mi taková zajímavá novina, 
pochopí to všichni, nejen moje rodina. 
Šel jsem mezi lidi, náladu si zvednout, 
a ňáká holka v tramvaji mě pustila sednout.


No tak jsem hned volal známý, musíme to probrat, 
zvedla to její sestra a nastal ten obrat.
Začala mě vykat, no musim si zvykat, 
když to ve sluchátku najednou slyšim jí říkat:


Je tu nějakej starej chlap, šel čekat ven před dům, 
podle mě mu může být tak asi dvacet sedm. 
Tak to jsem musel zasáhnout a bránit svojí čest,
já jsem přeci mnohem mladší je mi dvacet šest.


Neboj se, taky se tě to bude brzy týkat, 
dobrý den pane nebo paní, začnou ti říkat.
Pryč je podzim další už jsme zase starší,
a už to bohužel bude jenom horší...


Pamatuju jak jsme tenkrát sázeli břízy, 
pamatuju jak jsi začla chodit na dízy.
Jak jsme měly schýzi, co dostanem z fýzi,
užívali jsme si prostě svoje první mízi. 


Když jsem vlez na gympl a viděl čtvrtáky,
řek jsem co to je za chlapy ty maj snad už baráky.
Jak mi v patnácti přišly tak starý dvacetiletý,
ve dvaceti zas byly důchodci třicetiletý.


Pak se časem trošku pozměnily role, 
já mám zase narozeniny, no ty vole.
Já už sakra pamatuju jak byla v krámech láce,
kolik je to let co jsem přišel sem do práce.


Proč je zase olympiáda, vždyt byla loni, 
zas tam budou běhat, proč ten čas tak honí.
A už je zase Silvestr, MDŽ a Den matek, 
Pankrác, Servác, Bonifác už zas slaví svůj svátek.


Je to asi týden, co byl první máj 
a v pátek už vidím děti jak vysvědčení maj. 
Teprv včera jsme spolu česali ovoce, 
tak proč venku sněží, proč jsou zítra Vánoce...