Interpret:

Věra Martinová

Album:

Vrcholky

A budu z nudy sudy válet, 
pak vznikne oživení v sále,
snad ožije ten mrtvej bál, 
co za bačkoru zatím stál.


A budu z nudy sudy koulet, 
ať na mě všichni oči poulej,
spolek místních dam
bude hned ten tam.


A budu z nudy sudy krouhat, 
pak do všech mužskejch vleze touha
a jistě všichni za mnou hned, 
skulený spadnou na parket.


A budu z nudy sudy válet, 
pak v uších znít mi bude stále,
kdopak, kdopak to je, 
ta holka s nábojem.


Copak, copak s ní, copak, copak s ní,
copak, copak s ní, slyším jak sálem zní.
Copak, copak s ní, copak, copak s ní,
copak, copak s ní, slyším jak sálem zní.


To, že z nudy sudy válím, 
ty sny se mi jen v hlavě dáli,
je bál a není tanečník, 
to jsou mý pravdy skutečný.


A budu z nudy sudy válet, 
to bude horší nežli nálet,
tím všechny vyděsím, 
tou krásnou recesí.


Copak, copak s ní, copak, copak s ní,
copak, copak s ní, slyším jak sálem zní.
Copak, copak s ní, copak, copak s ní,
copak, copak s ní, slyším jak sálem zní.


Tenhleten nápad se mnou hrál, 
když prostála jsem celej bál
a v tombole zbyl na mě sud, 
to byla nejnudnější z nud.


Tak chtělo se mi sudy válet, 
a brečela jsem přitom málem,
copak, copak s tím, 
když nemám tančit s kým.