Chci být jak dým
co vrátky slz vkročí
přes víčka do tvých očí
což já neumím
pro něj slzy střádáš, já vím.
Dny s nadějí, jak šípy mě minou
a v náruč letí jinou
tu mou nechtějí
pak škvírou se v mracích smějí.
Už dávno vím
že můj smutek plodíš
když stále někam chodíš
a já tě nezdobím
proč já s tebou tak málo smím.
Tvrdou chceš být
snad víc nežli kámen
a já jak vody pramen
břeh svůj chci z tebe mít
ve dvou přec jen lepší je žít.
Den svál ten dým
k jiné ať ho stočí
teď číst jen ze tvých očí
se záhy naučím
slzíš už jen pro mě, já vím.
