Interpret:

Waldemar Matuška

Album:

Slavík z Madridu

Měl šedej plášť, kočičí krok, smutnou tvář, 
za pasem nůž a vedle něj kříž a snář. 
Ten piják hvězd na stovkách cest polykal prach. 


Tisíce mil, krysař to byl a já ho znal, 
píšťalku měl, šel kudy chtěl dál a dál, 
tisíce mil, krysař to byl a šel z něj strach. 


Šel a kam stoup vyrost jak sloup k nebi dým, 
na tisíc mil, krysař to byl, já to vím! 
Šedivej plášť, kočičí krok, podivnej hráč. 


Píšťalku měl, šel kudy chtěl dál a dál 
a každej tón, každičkej tón kterej hrál 
znamenal smrt, znamenal žal, znamenal pláč. 


Hrál slovo "my" a "naše vlast", "mír" a "čest" 
a myslel "Vy" a "Vaše krev", "válka", "pěst", 
co musel znát, co uměl hrát svůdnejch not. 


Co divnejch slov, co divnejch slok dlouze hrál 
a z každý z nich hořící vích horce řval: 
"nastoupit v řad, na rámě zbraň, pochodem v chod"! 


Teď je tu zas kočičí krok, smutná tvář. 
Za pasem nůž a vedle něj kříž a snář, 
slyším ho hrát, je to ten tón tenčí než vlas. 


To v kostech měst začíná kvést bílej prach, 
píšťalka zní a všichni z ní máme strach, 
že přijde čas, kdy se ten hlas ozve i v nás. 


Vím, chodí dál tak jako dřív prachem cest, 
já jsem ho znal, krysař to byl, piják hvězd. 
Píšťalku má, křížek a snář, šedivej šat. 


A mně se zdá a mně se zdá, že už je čas 
říct mu: "už dost", říct mu: "už dost, vem Tě Ďas"! 
"To je náš svět a krysí jed nechcem už brát"!