Interpret:

Waldemar Matuška

Album:

Slavík z Madridu

Půlměsíc z oblohy se dívá k nám, 
půlměsíc, ze všech koutů vyhání 
svou září plaché stíny štíhlých laní, 
to je chvíle velkých přání, já vím. 


Půlměsíc, starý pán, co únavou 
zívá, a tak tváře do mraků ukrývá. 
Noc je tmavší víc a víc 
a z ní shůry vlídně kývá na nás půlměsíc. 


Bloumá Mléčnou dráhou dá-ál, 
na hladině říčky zkouší bílým 
stříbrem verše psát a těm, co je náhodou 
chvíli čtou se zdává, zdává, že je to vodopád. 


Půlměsíc na obloze bíle plá, půlměsíc, 
jako scénář, který nám dnes patří, 
všem svou zá-ří kazí spaní, 
lidi láká k milování, já vím, co chtít víc. 


Bloumá Mléčnou dráhou dál, 
na hladině říčky zkouší bílým 
stříbrem verše psát a těm, co je 
náhodou chvíli čtou se zdává, 
zdává, že voda začla hrát jako vodopád. 


Na hladině říčky zkouší bílým 
stříbrem verše psát a těm, co je 
náhodou chvíli čtou se zdává, 
zdává, že voda začla hrát.