Interpret:

Tomáš Klus

Album:

Hlavní uzávěr splínu

Z výkladních skříní půvab manekýn, 
můj výlet do bezčasí, 
jsem jistě jiný, jsem teď kdekým, 
oběť nevědomé krásy, 
asi ne na pohled, ale na dotek beztvarý. 


Bez tváře cizoty 
vzdálen na své neznačené trase, 
jsa vystrašen šepotem úst, 
co zdály se bezhlasé, 
chci z Tvých průsvitných dlaní zase pít. 


A z cizích veršů pak skládám věty, 
z labutích per peruť pro let mimo světy.
Spíš-li sním,  sním-li spíš? 


Být blíž a schopen odpustit, 
pod víčky mít skrýš, 
držet se a nepustit, jako stalo se to, 
když jsme mlčením křičeli a sváděli se k pláči. 


Stačí místo slov jen vzplanutí, 
ta poezie citu. 
A krajina je bez hnutí, 
jen Tvá melodie zní tu. 
Příběh bohéma a poety, přitom 
jen já a tam Ty. 


A z cizích veršů pak skládám věty,
z labutích per peruť pro let mimo světy. 
Spíš-li sním, sním-li spíš?  (2×)


Už vím, že pod polštář ukrýváš 
vzkazy psané spánkem, 
v koupelně za zrcadlo
svou vůni s heřmánkem, 
tak dobře znám poměry ztrát z obou stran.


Barvami slov jen přikrášluješ pravdu, 
ve vzduchoprázdnu 
zkoušíš předejít pádu,
zadumán sám si zůstaň - srabe!


A z cizích veršů pak skládám věty,
z labutích per peruť pro let mimo světy.
Spíš-li sním, sním-li spíš? (2×)