Interpret:

Jan Nedvěd

Album:

Jakub

Když duše má bloudí, neví, kudy se dát, 
   uvnitř cosi mě svírá jak žízeň, jak hlad, 
   dlaně obracím vzhůru a nechám se vést, 
   jak pastýřem stádo přes kamení cest. 
Tak když je mi nejhůř, nejsem nikdy sám, 
   do jeho rukou kroky svý dám, 
   a bolesti slábnou, on je síla a lék 
   na moji slabost, pláč a vztek. 
Ale když všechno se daří, v duši kvete mi sad 
   a štěstí jen hoří, pryč žízeň je, hlad, 
   tak z cesty svý scházím, chci stačit si sám, 
   na jeho lásku zapomínám.