Interpret:

Jan Nedvěd

Album:

Jakub

Když má člověk v kapse spoustu let 
a nic neví a vlastně hledá svět, 
tak se mu lehce ještě začíná 
a každý ráno znovu a zas. 


Lehce přejde každej pláč a vztek, 
   nic není tabu, nic není na zámek, 
   her, malin nezralejch krásnej čas, 
   to každý ráno začne zas. 


Taky jsem bláznil a utrácel si čas, 
nádherně netušil, že jak voda klouže 
životem, jak hřebenem vlas, 
těch krásnejch lásek, písniček u ohňů a hvězd, 
jak je to dávno ... 


Na stráních Medníka je spousta chat, 
   když někdo stavěl, pomáhal každej chlap 
   a ženský vařily a balily prsty, 
   to když se někdo do ruky sek'. 


Večer se sneslo dříví, větve a tak, 
   občas nám k práci zahoukal na páru vlak, 
   my jako děti dřív jsme museli jít spát, 
   hádejte, co se zdálo nám. 


Taky jsem bláznil a utrácel si čas, 
nádherně netušil, že jak voda klouže 
životem, jak hřebenem vlas, 
těch krásnejch lásek, písniček u ohňů a hvězd, 
jak je to dávno ... 


jak je to dávno ...